Leonberger

Historie plemene

Země původu je Německo. Heinrich Essig, radní německého města Leonberg, ležícího poblíž města Stuttgart, začal ve 40. letech 19. století se šlechtěním plemene, které by co nejvíc připomínalo lva, kterého má město ve znaku. Výsledkem jeho snažení byl impozantní mohutný zlatožlutý pes lvího vzhledu. První psi, kteří byli skutečně nazvaní Leonbergři, se narodili v roce 1846 a měli v sobě zakomponovány ty nejlepší vlastnosti a kvality plemen, ze kterých pocházeli. Později byli tito psi po světě prodání jako symboly města Leonbergu. Na konci 19. století byl Leonberger držený Baden-Wurttembergu, jako farmářský pes, pro jeho slídicí a další schopnosti byl velice chválen. V obou světových válkách a během chudého poválečného období se počty tohoto plemene velice zredukovaly. V Čechách se leonbergeři vyskytovali již dávno. V prvorepublikovém tisku se občas objevil inzerát na prodej či koupi leonbergera. V Haškově Dobrém vojáku Švejkovi je psáno o leonbergeru (část I., kapitola 6). Také v knize o léčbě domácích zvířat "Zlatá kniha hospodáře II" z meziválečného období, se autoři o leonbergeru zmiňují. Zcela jisté je, že se po válce leonberger, jako služební pes, objevil i na českoněmecké hranici v držení tehdejších ochránců hranic "financů".

Charakter

Pes vhodný do rodiny. Je to velký, klidný, rozvážný, citlivý a inteligentní pes s přátelskou povahou. Rodinný pes, který výrazně miluje malé i větší děti a je jim oddaný a věrný kamarád. Skvěle vychází s ostatními psy a příslušníky stejného pohlaví, dobře se snáší s ostatními domácími zvířaty. Leonberger příliš neštěká, ale když už, tak stojí za to, podívat se na co nebo koho. Je skvělý hlídač.

Popis

Psi měří v kohoutku 72 až 80 cm, feny 65 až 75 cm. Váží 60 až 80 kg. Mají harmonickou stavbu těla. Jsou statní a silní. Hloubka hrudníku tvoří téměř 50% jeho výšky v kohoutku. Hlavu má spíše hlubší, než širokou, a spíše podlouhlou, než zavalitou. Kůži má všude dobře přiléhající a bez vrásek. Lebka je při pohledu z profilu a zepředu mírně klenutá. Uši má vysoko posazené, svěšené, středně velké, jsou masité a visí blízko u hlavy. Krk je v mírném klenutí až ke kohoutku, je spíše dlouhý, než zavalitý, a je bez laloku. Záda má pevná, rovná a široká. Bedra jsou široká, silná a dobře svalnatá. Hruď má širokou a hlubokou, dosahuje přinejmenším k loktům, je spíše oválného tvaru. Břicho má jen mírně podkasané. Ocas je velmi dobře vybavený, v klidu visí přímo dolů, v pohybu je jen mírně zakřivený, a pokud je to možné, neměl by být nošený nad linií zad. Končetiny jsou velmi silné, a to obzvláště u psů. Přední končetiny jsou rovné, paralelní a ne příliš blízko u sebe. Srst je měkká až hrubá, polodlouhá s hustou podsadou. Zbarvení je od zlatožluté až po červenohnědou, s tmavou maskou. Černé konečky chlupů jsou přípustné. Tmavá maska může chybět, ale není to žádoucí.

Základní péče

Srst by se měla pravidelně česat a kartáčovat, aby se odstranily odumřelé a uvolněné chlupy. Zvukovod udržujte čistý. Pes rychle roste, a proto je důležitá hodnotná a vyvážení strava. Pes by se neměl přetěžovat v pohybu a chozením do schodů, dokud se mu plně nevytvoří kosti, svaly a šlachy. Nejlépe reaguje na vyrovnanou výchovu v harmonickém prostředí. Rychle se naučí, co po něm pán chce a také to vykoná. V dospělosti potřebuje poměrně mnoho pohybu. Má rád volný běh a hry.