Irský vlkodav

Historie plemene

První zmínky o tomto plemeni pocházejí z doby asi 400 let před naším letopočtem. Keltové tehdy pravděpodobně záměrně křížili dogovité psy se starými chrty z Egypta za účelem vytvoření psa, který by při štvanicích rychlostí stačil koním a zároveň byl silný, ovladatelný a dobře snášel nepříznivé klima. Irský vlkodav doprovázel Kelty do boje. Strhával jezdce z koňských sedel, nebo bojových vozů, proto byl kladen důraz na jeho velikost. Často byl posílán panovnickým rodům jako dárek, protože to byl velmi neobvyklý pes. Postupně se rozšířil po celé Evropě, přestože ho původně vlastnila jen šlechta. V 17. století musel být jejich export z Irska zakázán, protože byl tak masivní, že tam plemeno málem zaniklo. Situace se opakovala ještě v 19. století.

Charakter

Irský vlkodav dobře vychází s lidmi i s ostatními psy, ale při kontaktu s menšími zvířaty se u něj téměř vždy projeví lovecký pud. Je to lovecký pes, který honí zrakem, ale umí i stopovat, přestože nemá právě ten nejlepší čich. Doma je Irský vlkodav jemný až něžný, je rozvážný, vyrovnaný, přátelský a velmi oddaný svému pánovi. Je bezmezně věrný své rodině. Dětem neublíží, ani když ho obtěžují. Když ho to už nebaví, prostě se otočí a odejde. Dokáže se přizpůsobit i menšímu prostoru, může být i v panelákovém bytě. Potom je ale třeba několik vycházek denně, protože musí mít pohyb. Je výborný hlídač, který ale vetřelce nenapadá, pouze ho zastraší, vědom si své velikosti a síly.

Popis

I když jde o velkého, silného a svalnatého psa, působí elegantně a lehce, na rozdíl třeba od těžké a mohutné Německé dogy. Minimální výška v kohoutku u psa je 79 cm, ale je žádoucí, aby měl alespoň 86 cm a víc. Feny jsou o něco menší. Váha psa bývá od 54 kg a víc a od 41 kg u fen. Irský vlkodav má dlouhou hlavu s úzkou lebkou, dlouhou čenichovou partií, silnými zuby a malýma, složenýma ušima. Srst je žíhaná, červená, černá, čistě bílá, plavá nebo jiná jako u deerhounda. Průměrná délka života vlkodava je 12 až 14 let.

Základní péče

Irský vlkodav potřebuje spoustu pohybu, běhání a dlouhých procházek. Velmi důležitý je jeho správný růst, který nesmí být uspěchán. Důležitá je strava, která musí být kvalitní a vyvážená. Ve štěněčím věku je potřeba ho dobře socializovat a snažit se zmírnit jeho lovecké pudy při styku s ostatními, hlavně menšími zvířaty.