Knírač střední

Historie plemene

Země původu Německo. Využíván byl původně v jihoněmecké oblasti jako stájový pes, neboť se cítil zvlášť dobře ve společnosti koní. Náruživě slídí po všech hlodavcích, aby je obratem zadávil, za což mu již dávno lidé dali název "krysař". V době založení Německého klubu chovatelů pinčů a kníračů), tj. roku 1895, byl veden jako "drsnosrstý pinč".

Charakter

Pes na škodnou, hlídač, vhodný do rodiny. Inteligentní, temperamentní, učenlivý, přítulný, nepodplatitelný a ostražitý. Snášejí dobře ostatní psy i domácí zvířata. Mají rádi děti. K cizím lidem jsou nedůvěřivý.

Popis

V kohoutku měří 45 až 50 cm, váží 14,5 až 15,5 kg. Jsou to psy kvadratické formy, nejsou příliš velcí. Hlava je obdélníkového tvaru a delší. Mají převislé, dá se říci křovinaté obočí a štětinaté vousy, které dávají psovi zlostný výraz, ale rozhodně tomu tak není. Tlapy jsou krátké, okrouhlé a prsty sevřené do chomáče. Ocas vysoko posazený. Srst drsná a tvrdá. Barvu mají černou nebo pepř a sůl, s tmavší maskou.

Základní péče

Srst by se měla dvakrát do roka škubat, aby se udržela v dobrém stavu. Přebytečné chlupy mezi polštářky na tlapách by se měly odstraňovat. Zvukovod by se měl udržovat čistý. ,,Zdobení“ by se mělo pravidelně česat. Co se týká výchovy, knírač je rychlí a učenlivý žák, jsou ale také občas dost svéhlaví. Jejich výcvik by se měl obměňovat. Jeho pán by měl být důsledný. Knírač potřebuje průměrné množství pohybu. Milují pohyb a různé druhy zaměstnání, plavání, běh vedle kola, fly-ball, cvičení obratnosti, hraní a běhání v lese či na zahradě.